středa 13. září 2017

KŽP - Molly a Arthur (I.)

Molly a Arthur (I.)

Arthur byl po náročném dni v práci konečně doma. Konečně se mohl usadit ve svém domě plném života. V tuto dobu to v práci bylo horší a horší. Lucius měl pod palcem mnoho lidí a ten počet se neustále zvyšoval. A tím se zvyšoval i tlak na Arthura. Musel být velmi opatrný a nesměl se nechat vyvést z míry. Nesměl udělat chybný krok. Prostě nesměl. A to pro něj bylo velmi stresující.
A proto si právě teď užíval tepla domova. Zabořil se do svého oblíbeného křesla u ohně a jeho milující žena mu donesla horkou čokoládu. A Arthur se jen díval kolem sebe. A viděl toho mnoho.
Viděl své dva nejmladší potomky, jak se hašteří. Jedinou dceru Ginny, která to v této rodině nikdy neměla snadné, a jejího bratra Rona, který díky přátelství s Harrym dospěl a zbavil se mnoha zlozvyků. Zrovna se dohadovali o něčem z famfrpálu. Bylo znát určité pobouření obou stran, ale zároveň i respekt k názoru toho druhého. Protože kdyby nebylo respektu, nechtěl by jeden druhého přesvědčit o opaku. 

pondělí 11. září 2017

SRVK - 7. kapitola

7. kapitola

Další den ráno jsem vstala ještě dříve než obvykle. Měli jsme s hady sraz v nepoužívané učebně ve sklepení. Rychle a hlavně potichu jsem vylezla z postele, něco přes sebe hodila a doběhla do společenské místnosti. Roger s Perym už tam nervózně seděli. Povzbudivě jsem se na ně usmála a posadila se k nim. Neodolala jsem a po cestě jsem Rogera pohladila po hlavě. Netrvalo dlouho a objevil se i Neville, celý rozespalý, ale očividně odhodlaný. S mírným úsměvem jsem zavzpomínala na první ročník. Tehdy se mě, Harryho a Ronalda pokusil zastavit před výpravou za kamenem mudrců. Měl v sobě více statečnosti, než jakýkoliv had předpokládal. Chvíli po Nevillovi se objevila Ginny s neuvěřitelně mrzutým výrazem.
„Tak můžeme vyrazit,“ podotkla jsem a vstala. Buclatá dáma měla nějaké řeči ohledně chození mimo věž v tuhle hodinu, ale nebylo to nic, s čím bychom si museli dělat těžkou hlavu. Cesta do sklepení byla plná nástrah. Jako na potvoru jsme se museli schovávat prvně před Protivou a následně před paní Norrisovou. 

středa 30. srpna 2017

KŽP - Zlaté trio (I.)

Zlaté trio (I.)

Seděli ve společenské místnosti a smáli se. Všichni. Jakoby se venku nic nedělo. A právě to jim všem dávalo tu sílu žít dál. Bojovat a nemyslet na to, co bude za rok, měsíc či týden. Nebo jestli zítřek nebude ten den, který jim změní život. Den, který spustí boje na plné obrátky. Když se tak díval kolem sebe, viděl mnoho tváří s různými příběhy. Byli náhradní rodinou pro každého z nich.
„Harry, jsi v pořádku?“ zeptala se ho Hermiona a přerušila jeho tok myšlenek. Och ano. Ta starostlivá Hermiona, která si všimla sebemenší změny v jejich chování, rysech či mimice. Ta, která vždy poznala, kdy chystali něco, co by je mohlo dostat to průseru. Ta, která jim občas suplovala matku. Ta, která kvůli nim porušovala všechny své zásady. Byla to ona a její mozek, který je pokaždé zachránil. Nebyla to jeho magická síla ani Ronova víra v něj. Nebyla to dokonce ani jejich společná odvaha. Vždy je zachránila Hermiona se svou inteligencí a schopností zachovat si chladnou hlavu v každé situaci. A jejich vzájemné přátelství. Jaké by to asi bylo, kdyby ji v prvním ročníku nezachránili? Stali by se vůbec přáteli? Byli by tu ještě? Nebo by skončili v té části hradu, kde se skrýval Kámen mudrců? Pravděpodobně skončili. Bez ní by nezvládli ani Ďáblovo osidlo. Byl rád, že má takovou kamarádku, jakou byla Hermiona.

pondělí 28. srpna 2017

SRVK - 6. kapitola

6. kapitola


Ráno jsem se probudila plná energie. Od rozhovoru s McGonagallovou uběhl týden. Byl to poměrně klidný týden a to i přes tajné srazy se Zabinim a zbytkem jeho party. Zatím mi to procházelo a já doufala, že to tak zůstane. S úsměvem na tváři jsem se odebrala do koupelny a následně do společenské místnosti. Vstala jsem překvapivě brzy, a tak jsem se posadila do křesla u krbu s knihou v ruce. Bylo příjemné si pro jednou v klidu číst. Vyrušilo mě nesmělé poklepání na rameno. Myslela jsem, že to je Roger. Ale byl to Pery. Prvák, který s ním sdílel ložnici. S ním a s Harrisem.
„Hermiono? Můžu se na něco zeptat?“ vypadlo z něj nakonec.
„Ptej se.“
„Je Roger doopravdy jiný než jeho bratr? A než Zmijozel?“ 

středa 23. srpna 2017

KŽP - Pobertové (II.)

Pobertové II.

V jeden zimní večer seděla skupina Pobertů pospolu v nebelvírské společenské místnosti. Seděli na svých oblíbených místech – gauč a křesla před krbem. Místa, která jim nikdo nikdy nezasedl, a pokud náhodou ano, nikdy ten dotyčný neváhal je zase uvolnit. Protože každý věděl, co se stane tomu, kdo je neuvolní. Stane se terčem jejich vtípku. A po tom nikdo zrovna netoužil. Vytvořili si takovou pověst, která je předcházela. A to bylo přesně to, co chtěli.
Tento večer byl jako každý jiný. Jen byl nudnější a to i přesto, že se opět blížil úplněk. Nudný byl hlavně proto, že na chodbách se pohybovalo podezřele mnoho osob a duchů, a tak Pobertové neměli jinou možnost, než zůstat v bezpečí společenské místnosti, pokud si nechtěli vysloužit další trest a nenechat si zase sebrat body. A to nemohli. Protože za to by je už Lily Evansová zabila, jak jim několikrát důrazně připomněla. A s Lily si nikdo nechtěl zahrávat.
Proto Pobertové trávili čas v klidu. Remus byl zamyšlený, James „nenápadně“ pokukoval po Lily, Sirius byl otrávený a Peter zkoumal kousek jakéhosi pergamentu.
„Mám otázku,“ ozval se najednou Remus a okamžitě si získal pozornost zbytku skupiny.

pondělí 21. srpna 2017

SRVK - 5. kapitola

5. kapitola

Hned jak jsem dorazila do věže, poohlédla jsem se po Rogerovi. Našla jsem ho jako obvykle v koutě a poblíž jeho byl Neville s Ginny. Bůh jim žehnej, že nejsou tak zaslepení. Bez nich bych to nezvládla. Vydala jsem se k nim.
„Hermiono!“ všiml si mě jako první Roger a rozzářil se. Jak ho někdo nemůže mít rád?!
„Nazdárek, kde jsi byla?“ mrkla na mě Ginny a Neville mi pokývl. Měl v rukách učebnici Bylinkářství, mohla jsem být ráda i za to pokývnutí.
„Také vás zdravím. V kabinetě s McGonagallovou a později Snapeam a Zabinim,“ odpověděla jsem a sedla si mezi ně. Ten udivený pohled všech tří byl k popukání.
„Zabini měl strach o Rogera,“ dodala jsem.
„Ach… Tak přece jen je ve Zmijozelu pár lidských bytostí,“ zazubila se Ginny.
„Bráška není zlý,“ potichu špitl Roger.
„Když to říkáš,“ zamumlal Neville.

středa 16. srpna 2017

KŽP - Lupin a Tonksnová (I.)

Lupin a Tonksnová (I.)

Za chvíli mělo přijít jejich dítě na svět a oni stále nevěděli, koho udělají kmotrem či kmotřenkou. Bylo nutné to rozhodnout, ale bylo to tak těžké!
„Co třeba Molly nebo Arthur?“ navrhla Tonksová.
„Přijmuli by to, o tom nepochybuji, ale myslím, že svých dětí a starostí mají dost. Nepotřebujeme jim přidělávat starosti. Už tak toho pro nás dělají mnoho. Navíc myslím, že se rádi ujmou role babičky a dědečka, ať už to dopadne jakkoliv. Jejich rodinu tímto nebudeme „zatěžovat“,“ pokrčil rameny Remus.
„Chápu.  Bylo by to od nás sobecké.  Ale budou to úžasní prarodiče. Tak Minerva?“
„Bude bojovat ze všech sil, bude riskovat, aby zachránila co nejvíce studentů, jejích dětí. Není jistota, že to přežije,“ posmutněle se usmál.