2. kapitola
První se vzpamatoval profesorský sbor a začal tleskat, k němu se postupně váhavě připojili i členové kolejí. Tohle všechny šokovalo. A když někdo nebo něco připraví o hlas i nebelvírskou kolej, tak to vážně musí být něco velkého.
Na Rogerovi bylo vidět, jak je z toho celý nesvůj. Se vztyčenou hlavou, avšak pomalu, mířil k našemu stolu. Normálně všichni vítali nové členy, jen teď se k tomu nikdo neměl. Povzdechla jsem si.
„Vítej mezi námi, Rogere. Jmenuji se Hermiona Grangerová. Doufám, že se ti u nás nakonec přece jen bude líbit,“ usmála jsem se a pobídla ho, aby se posadil naproti mně.
„Děkuju,“ odpověděl překvapivě klidným a pevným hlasem. Jeho nervozita se dala vyčíst jen z jeho roztěkaných pohybů.
Jakmile se usadil, Brumbál se postavil a pronesl svůj obvyklý proslov plný povzbudivých slov. Varoval nás ovšem před nebezpečím, které číhá všude kolem. Poté už jen tleskl rukama a všude se objevilo tolik očekávané jídlo.
Na Rogerovi bylo vidět, jak je z toho celý nesvůj. Se vztyčenou hlavou, avšak pomalu, mířil k našemu stolu. Normálně všichni vítali nové členy, jen teď se k tomu nikdo neměl. Povzdechla jsem si.
„Vítej mezi námi, Rogere. Jmenuji se Hermiona Grangerová. Doufám, že se ti u nás nakonec přece jen bude líbit,“ usmála jsem se a pobídla ho, aby se posadil naproti mně.
„Děkuju,“ odpověděl překvapivě klidným a pevným hlasem. Jeho nervozita se dala vyčíst jen z jeho roztěkaných pohybů.
Jakmile se usadil, Brumbál se postavil a pronesl svůj obvyklý proslov plný povzbudivých slov. Varoval nás ovšem před nebezpečím, které číhá všude kolem. Poté už jen tleskl rukama a všude se objevilo tolik očekávané jídlo.