středa 23. srpna 2017

KŽP - Pobertové (II.)

Pobertové II.

V jeden zimní večer seděla skupina Pobertů pospolu v nebelvírské společenské místnosti. Seděli na svých oblíbených místech – gauč a křesla před krbem. Místa, která jim nikdo nikdy nezasedl, a pokud náhodou ano, nikdy ten dotyčný neváhal je zase uvolnit. Protože každý věděl, co se stane tomu, kdo je neuvolní. Stane se terčem jejich vtípku. A po tom nikdo zrovna netoužil. Vytvořili si takovou pověst, která je předcházela. A to bylo přesně to, co chtěli.
Tento večer byl jako každý jiný. Jen byl nudnější a to i přesto, že se opět blížil úplněk. Nudný byl hlavně proto, že na chodbách se pohybovalo podezřele mnoho osob a duchů, a tak Pobertové neměli jinou možnost, než zůstat v bezpečí společenské místnosti, pokud si nechtěli vysloužit další trest a nenechat si zase sebrat body. A to nemohli. Protože za to by je už Lily Evansová zabila, jak jim několikrát důrazně připomněla. A s Lily si nikdo nechtěl zahrávat.
Proto Pobertové trávili čas v klidu. Remus byl zamyšlený, James „nenápadně“ pokukoval po Lily, Sirius byl otrávený a Peter zkoumal kousek jakéhosi pergamentu.
„Mám otázku,“ ozval se najednou Remus a okamžitě si získal pozornost zbytku skupiny.

„Tak ji vyklop. Dneska snesu všechno. Nic nemůže být horší než tohle nicnedělání,“ povzdechl si Sirius.
„Tak pohni, Reme,“ povzbudil ho i James. Ani on nevypadal příliš zaujatě. Jen Peter vypadal, že ho to zajímá. Jenže jeho zajímalo vždycky všechno, co ostatní tři udělali nebo řekli.
„Netvařte se tak otráveně, vy dva, nejde o žádnou otázku týkající se školy nebo učení. Nebo aspoň ne tak úplně,“ mírně se ohradil Remus. Sirius s Jamesem současně protočili oči. Remus se musel pousmát. A to nedělal často, když se blížil úplněk.
 „Tak nám to řekni,“ ozval se Peter, který se už nemohl dočkat toho, co se zase dozví.
„Myslíte, že o vás vypovídá zvíře, ve které se proměňujete?“ zeptal se tedy Remus a stále se tvářil zamyšleně. Přemýšlel nad tím už dlouhou dobu, ale nebyl si jistý, jestli jeho závěry jsou správné. A touhle neobvyklou otázkou dokázal něco, co už dlouho nikdo nedokázal. Donutil Siriuse s Jamesem přemýšlet. Měl chuť si to někam zapsat, aby mohli následně oslavit výročí tohoto nevídaného jevu!
„Myslím, že jo. Sirius se mění v psa. Psům se přiřazují různé vlastnosti. Ale hlavní vlastnost, která se k nim pojí, je loajálnost. A Sirius je loajální. Nikdy by nikoho z nás nepodrazil,“ ozval se nakonec James.
„No jasně! A James je jelen, jelikož je ochranářský. A jeleni vždycky chrání svoje stádo. A James ho chrání také. Chrání nás!“ přitakal Sirius a následně na sebe s Jamesem rázně kývli. Jakoby vytvořili dohodu. A Remus jí rozuměl. Opatrně se zazubil a dostalo se mu frajerského zazubení od Siriuse a sebevědomého zazubení od Jamese. Nakonec se všichni rozesmáli.
 Když v tom se najednou Peter zarazil a zeptal se na otázku, která nastolila ve skupině Pobertů ticho:

„Hele… A proč já se měním v krysu?“

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý zanechaný komentář mě potěší ♥